Správní právo

Správní právo jako jeden z nejrozsáhlejších oborů práva provází každého z nás celým naším životem. Můžeme ho charakterizovat jako souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající ve veřejné správě a při jejím výkonu.

Na rozdíl od jiných právních oborů není správní právo upraveno pouze v jednom či dvou právních předpisech, nýbrž ve značném množství různorodých norem, které řeší například správní řízení, přestupky, správu daní a poplatků, stavební řízení, správu zdravotnictví, územní samosprávu a další.

Správní právo můžeme rozdělit na organizační, hmotné, procesní a trestní. Právo organizační zakotvuje základní zásady organizace veřejné správy upravené například v zákoně o obcích a zákoně o krajích. Hmotné právo upravuje konkrétní právní vztahy v jednotlivých oblastech veřejné správy, kdy mezi normy práva hmotného lze zařadit například stavební zákon či zákon o péči a zdraví lidu.  Procesní právo pak upravuje práva a povinnosti jednotlivých subjektů a účastníků správního či jiného řízení, které je vedeno orgány veřejné správy, které jsou upraveny v základní právním předpisu a to správním řádu, ale současně i v dalších přepisech typicky pak daňovém řádu, které obsahují zvláštní úpravu pro jednotlivé typy řízení. A nakonec správní právo trestní upravuje základy a následky odpovědnosti za správní delikty včetně trestních postihů a to typicky v zákoně o přestupcích, ale i v dalších předpisech, které upravují konkrétní oblasti veřejné správy.

Veřejnou správu můžeme definovat jako činnost, kterou vykonávají státní orgány společně s dalšími orgány veřejnoprávních popřípadě soukromoprávních subjektů, kde jsou všechny uvedené subjekty vázány nařízeními a příkazy. Z jiného pohledu si lze také veřejnou správu představit jako správu veřejných záležitostí ve veřejném zájmu a to ve formě státní správy nebo samosprávy. Státní správu lze pak rozdělit na ústřední a místní a samosprávu na územní a zájmovou.

V běžném životě se s veřejnou správou setkáváme tedy skutečně téměř na každém kroku. Mezi její oblasti, ve kterých má stát zájem vykonávat zákony jednotně svými orgány popř. přeneseně (státní správa) patří  povolování staveb, vedení matrik, stanovení pravidel silničního provozu, organizace a činnost státní policie, řešení otázek životního prostředí, zdravotnictví, školství, správa daní a poplatků apod.

Vedle toho samospráva představuje takovou oblast veřejné správy, která je ze zákona svěřena subjektům, kterých se dotýká jako obce, kraje, zájmová společenství a jiné. Tyto subjekty tak mohou vytvářet a přijímat vlastní akty jako například vyhlášky obcí a krajů. V tomto ohledu tak sice vykonávají obsah zákonů v jejich mezích a v souladu s nimi, nicméně podle vlastních podmínek. Samosprávné subjekty tak svoji činnost nevykonávají jménem státu, ale jménem svým a na svůj účet.

Jak již bylo uvedeno výše, právem upravený postup správních orgánů v jehož rámci jsou použita pravidla chování na konkrétní případy, nazýváme správní řízení. Základním právním předpisem upravujícím správní řízení je správní řád. Subjekty správního řízení jsou pak správní orgány a účastníci správního řízení.

S ohledem na to, že správní řízení představuje značné množství právních úkonů rozdílných subjektů s rozličnými lhůtami pro jejich provedení, je nutné ho rozdělit resp. správní řád ho rozděluje do několika stádií. Prvním je zahájení správního řízení následováno zjišťováním podkladů a zjišťováním průběhu a účelu řízení a nakonec vydání správního rozhodnutí. Po vydání správního rozhodnutí může následovat v rámci opravných prostředků přezkoumání správního rozhodnutí a po nabytí právní moci rozhodnutí (za podmínky, že uložená povinnost nebyla splněna dobrovolně) jeho výkon nebo-li exekuce.

Z výše uvedeného textu je tak patrné, že správní právo je skutečně rozsáhlým a poměrně složitým právním odvětvím, které se významně dotýká i jiných oblastí práva typicky pak práva ústavního, finančního, občanského a trestního.